Nesmyslně krásné činy
Napsal Zdeněk Macura   

Praktikujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy

(Tak zní název jedné ze „slepičích“ povídek z knihy Jacka Canfielda a M. Victora Hansena.)

Praktikujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy – tak zní slogan, který se šíří po celé zemi. Je svěží zimní den. Červené auto plné vánočních dárků dojede k pokladně, kde se vybírá mostné, a její řidička s úsměvem prohlásí: „Platím za sebe a za šest aut za mnou“, a podá výběrčímu 7 lístků. Dalších šest řidičů, kteří dojedou k pokladně s připravenými dolary, se pak dozví: „Nějaká paní před vámi už za vás zaplatila. Hezký den.“

 

Ona paní v červeném autě, jak se posléze ukázalo, si u kamarádky na lístku přilepeném na ledničce přečetla: „Pěstujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy.“ Ta věta ji tak omráčila, že si ji opsala. Jiná žena ji spatřila nastříkanou sprejem na zdi skladiště stovky mil od domova. Musela na ta slova neustále myslet a pak to vzdala, vrátila se k onomu skladišti a opsala si je. „Připadá mi to neuvěřitelně krásné,“ prohlásila, když vysvětlovala, proč je píše na konec každého dopisu „jako poselství shůry“.

Jejímu manželovi se věta tak zalíbila, že ji vyvěsil na stěnu ve třídě svých sedmáků. Jedna ze žákyň byla dcera místní novinářky, která větu uveřejnila s tím, že se jí líbí.

O dva dny později se jí ozvala její přítelkyně, která větu zahlédla v restauraci, myslela na ni celé dny a pak šla a zapsala si ji na papírový ubrousek.

„To je nádhera!“ Užasl i další návštěvník restaurace a také si ji zapsal na ubrousek. „Mám nápad,“navrhla žena. „Kdykoliv vás napadne, že by se s něčím mělo pohnout, prostě to nazdařbůh udělejte“.

Teď se věta objevuje na samolepkách na autech, zdech, dopisech a navštívenkách. A šíří se jako partyzánská válka dobra. Někde někdo právě včas vhodí neznámému člověku minci do parkovacích hodin. Jinde se skupina lidí s kbelíky a hadry pustí do gruntování zpustošeného domu, jehož užaslí postarší majitelé s úsměvem přihlížejí. V jiném městě dostane mladík chuť odházet sníh z příjezdové cesty. No a co, nikdo se nedívá, a tak vyčistí cestu i sousedům.

Je to pozitivní anarchie, chaos, milé vytržení. Nesmyslně krásné činy se šíří: Někdo sází narcisy podél cesty, jiný se zase toulá mezi betonovými paneláky a cestou vysbírá odpadky do vozíku ze supermarketu a další obrousí ze zelené lavičky v parku sprosté nápisy.

Prý se není možné usmát, aby se tím člověk sám trochu nepotěšil – podobně nelze spáchat náhodnou laskavost, aniž by člověk neměl pocit, že se jeho vlastní problémy zmenšily, i kdyby jen proto, že se svět stal trochu lepším.

A když se něco takového stane vám, neubráníte se šoku, příjemnému otřesu. Kdybyste vy byli jedním z těch řidičů ve špičce, kteří zjistili, že za ně někdo zaplatil přejezd přes most, kdoví, k čemu by vás to inspirovalo? Usmáli byste se na unaveného úředníka? Zamávali byste na někoho na křižovatce? Nebo uděláte něco většího? Jako každá revoluce, partyzánské dobro začíná pomalu, jedním činem. Ať je to ten váš.

Adair Lara

... tolik přepis z článku


Možná Vás také zajímá

  1. Zásady politika strany 4 VIZE
  2. Reklama, která informuje, ano, reklama, která ovlivňuje, ne
  3. 4 VIZE nabízí web zdarma
  4. Bydlení - právo na minimální přístřeší
  5. Vize pro Evropu - dobrovolná spolupráce

Přidat jako oblíbený (19) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 18242 | E-mail

Komentáře (4)
RSS komentáře
1. 22-08-2007 23:17
 
Zdravím Vás! 
Také je dobré toto: Na Spořilově u cesty stojí starší sušší žena a stopuje vozidla. As po 2 hod. jí zastaví stará Fordka. Té paní se až po chvíli podařilo přes silnou vadu řeči vysvětlit řidičovi Fordky, že ve vedlejší ulici má auto s vybitou baterií a má i startovací kabely. Zajeli k neposlušnému vozu a pomocí kabelů po nějaké době se podařilo to auto nastartovat.  
Když se paní ptala, co je dlužna řidič Fordky jí odpověděl: Nic. Nejlépe by bylo, až uvidíte, že někdo potřebuje pomoci jste zaplatila tuto mou službu zase tomu dalšímu potřebnému. 
Paní se usmála, kývla hlavou a poděkovala.
Host
 
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
2. 31-05-2007 10:32
 
zajímavá filozofie , trochu mi to připomíná street art .jedni známí stavěli po praze na různá místa zvířátka z kaštanů se štítkem kaštany 2006
Host
 
miky
3. 04-05-2007 01:47
 
Rady do života.
Rady pro život 
Vydáno dne 19. 04. 2007 (57 přečtení) 
Jest zajímavé, že lidé potřebují nejrozmanitější rady pro život a že většina sama nemyslí, ale čeká na nějakou radu. Dovoluji si podati též několik rad pro život a uvidíte, že se vám bude, jestli se jim podřídíte, jistě líbit na světě. 
1. Těš se a raduj se! 
Nestalo-li se nám samým nic radostného a nemáme-li sami ani malou, ani velkou radost, nalezneme pěknou náhradu v radosti jiných, abychom se nezapomněli těšit. Má-li někdo nový klobouk nebo nové šaty, musíme mu gratulovati, i kdybychom se s ním setkali ponejprv. Připojíme se k němu na ulici, představíme se a jdeme s ním a neustále mu projevujeme radost, jak mu to pěkně sluší. Necítí-li se spokojeným, vysvětlíme mu, že je to hulvátství od něho‚ nedovolit nám radovat se s ním čistou radostí. 
Musíme se těšit ze všeho, z květů, z modrého nebe, obláčků, z výkladních skříní, z úsměvů kolemjdoucích a musíme tuto radost sdělit jiným. Zastavíme každého na ulici a říkáme mu: „Dovolte, pane (nebo milostivá), jak pěkně dnes hřeje a svítí sluníčko. - Buďte ubezpečen, vašnosti, že mám nehoráznou radost z toho, jak tamhle na střeše leze kočka. - Vašnosti, dovoluji se vám představit a sdělit, že jsem dnes ráno potkal jednoho pána s báječným plnovousem, bílým jako mléko. Měl jsem opravdu radost z jeho vousů a dovoluji si tu radost vám sdělit.“ 
Odtáhnou-li nás do průjezdu a dají svěrací kazajku, musíme se tvářit co nejpřívětivěji, abychom jim tu radost nezkazili. 
2. Nesmějme se cizímu neštěstí 
Velice často se stává, že jsme svědky, cizího neštěstí. Musíme být v takovém případě cituplnými. Vidíme-1i například, že někomu elektrika uřízla obě nohy, nesmíme se mu vysmívat a ptát se ho, čím teď bude hrát fotbal. Vystříhejme se dělat směšné poznámky. Uřízne-li nákladní automobil někomu hlavu, nesmíme ji brát do ruky a potěžkávat. Je pravdou, že jemnocitnému člověku taková uříznutá hlava ukládá často neobyčejnou zkoušku. Pokuste se však obstát a vystříhejte se surových poznámek. 
Utrpení vašeho spoluobčana nesmí vám být nikdy směšným. Vidíte-li, že se někdo topí a dělá přitom různé grimasy, nesmíte se chechtat na celé kolo. Nemůžete-li se udržet, raději odejděte od takového případu. Nesmějte se postiženému! Hoří-li divadlo, nechte si všechny poznámky pro sebe. Pravý vzdělanec nesměje se nad oteklou hubou člověka, kterého bolí zuby, nedělá si legraci z pohřbu či železniční katastrofy.  
3. Nelezte v noci do pokoje pro služebné! 
Jste-li ženat, buďte přesvědčen, že vám žádná manželka neodpustí, dobýváte-li se v noci do pokojíku vaší služebné. Rozhodně musíte mít po ruce nějakou výmluvu, na kterou však žádná manželka nic nedá. Vymlouvat se, že jste šel služebnou kontrolovat, je blbost. Mluvit o tom, že jste si spletl pokojík pro služebnou se svou ložnicí, je kretenismus. Omlouvat se, že jste náměsíčník, znamená, že vám měkne mozek. Za nejlepší výmluvu považuji, prohlásíte-li, že jste si tam zapomněl kapesník! 
4. Nenadávejte! 
Sprostá nadávka velice často raní. Musíte být pamětlivi toho, že člověka nadávkou můžete urazit. Taková slova jako „vole“ nebo „krávo“ neměla by být v rozhovoru používána. Názor o účincích nadávek není správně rozšířen. Nemyslete si, že když někomu hrozíte do očí, že je pitomec, že dotyčný to vždycky přeslechne a nemůže na to reagovat. Je sice pravda, že jsou lidé, kteří dostali v životě tolikrát vynadáno, že mají opravdu už hroší kůži, ale to jsou výjimky, to se týká jedině poslanců, politiků a lidí veřejně činných. Většina z nich je na nadávky zvyklá z parlamentu. 
Musíme si však býti vědomi, že život není žádné Národní shromáždění, kde nadávka patří k politické debatě. Zabočit vně parlamentu na dráhu sprostoty svědčí o malé inteligenci. Kromě toho musíme si přiznat, že v nadávkách, kterých používáme, bývá mnoho nevkusu. Obyčejně se spokojíme nějakou prasprostou nadávkou, plácneme, co nám slina přinese na jazyk, neuvažujíce o tom, že i v nadávání může být jistá elegance, a že se může leccos říci vybranými slovy. Proč musíme použít právě fráze: „Vy jste hloupý jako poleno“, když se to dá obejít slovy: „Tak se mně zdá, že vy učíte ovci aportovat.“ 
Doporučuji vystříhat se sprostých nadávek a mluvit více v aforismech, kterými se dá velice mnoho říci. Aforismus tolik nebolí a je těžko na něj odpovědít a vítězství v hádce je vaše. Říci někomu: „Koukejte, kde tesař nechal díru“, není tak elegantní, jako slova myslitele Toma Caryle: „Nejvýhodnějším pro vás jest neukazovat se v dosahu naší sluneční soustavy, nýbrž porozhlédnout se, zda není pro vás někde jinde nějaká shnilá oběžnice.“ 
Jest pravda, že pro někoho jest velice těžké odvyknout si nadávat. Zkusme to proto jako s léčením arzénovými pilulkami. Od třiceti nadávek snižujte počet až na jednu. 
5. Nechoďte světem s obličejem zasmušilým a nevlídným 
Kdyby každý si byl toho pamětliv, nebylo by třeba, aby nás museli při fotografování napomínat, abychom se tvářili přívětivě. Máme si být toho vědomi, že není nic ošklivějšího jako kabonit se, když nás pronásleduje neštěstí. 
Díváš-li se na veselou stránku věci, budeš šťasten a nebudeš mrzut, uteče-li ti manželka s jiným. Ztratíš-li své jmění, máš se smát na celé kolo. Vedou-li tě k šibenici, vypravuj knězi anekdoty, směj se a tvař se klidně. Své štěstí musíme pěstovat a to nás povede k oné klidné spokojenosti, kdy se smějeme na celý svět a kdy srdce naše překypuje vlídností. 
6. Nekupujte zajíce v pytli! 
Zajíc není takovým bázlivým stvořením, jak jsme zvykli číst. Je-li podrážděn, kouše, prská, mečí a staví se na odpor. Proto musíme být velice opatrní, kupujeme-li zajíce v pytli, aby nás nepokousal, když ho chceme dostat z pytle ven. Zajíc může být svým chrupem nebezpečný lidskému zdraví. Kromě toho strkání zajíců do pytlů jest týráním zvířat, nemluvě o tom, že můžete být podvedeni, že v pytli je kočka, a nikoliv zajíc. 
7. Čím více se do tebe mluví, tím méně mluv 
Jestli tě chce například otec dospělé dcery, za kterou chodíš, přimět záplavou slov k zasnoubení, musíš si ihned pomyslit, že reelní obchodník mnoho nemluví. Musíš si připamatovat, jak veliká by byla škoda, kterou bych si způsobil ukvapeným rozhodnutím, jedině na základě žvanění toho mluvky. Vezmi klobouk a beze slova odejdi a nevracej se nikdy víc. Pozoruj takového žvanila, který ti vnucuje dceru, s naprostým klidem. Čím více mluví otec, tím méně mluv ty. 
Podobně se chovej i vůči své manželce. Nech ji mluvit, ať se unaví a vybije svou energii. Choď přitom po pokoji a hvízdej si z nějaké operety. Nedej se strhnouti přívalem slov své manželky. Nech ji útočit, ona se unaví. Nemluv nic. Až tě to omrzí, učiň jako v prvém případě. Seber klobouk a odejdi. U soudu mnoho nemluv. Pamatuj si, že mnoho lidí bylo právě proto zavřeno, že mnoho mluvili. 
8. Odlož rozhodnutí učiněné ve zlosti! 
Jsou lidé, kteří se velice snadno rozzlobí, a ne každý se dovede udržet zlosti, když mu spadne z okna květináč na hlavu, když mu omylem vychrstnou vitriol do obličeje či přerazí o něho omylem býkovec. Pamatujte si, že přemýšlet okamžitě na odplatu nezjednává zadostiučinění a že je třeba nepřenáhlit se. 
Stane se například, že vám šlápne omylem nějaký atlet na nohu. Ve své nerozvážnosti chcete mu to oplatit, a po vás na tomto světě jen mastná skvrna. Zdržuj rozhodně svou ruku, nebuď brutální. Pamatuj si, že není slušné si myslit: „Já ho musím zabít“, a že je ještě neslušnějším dalekosáhlé přípravy k uskutečnění svého úmyslu. Uvažuj vždy o tom, že naše soudnictví a bezpečnostní orgány jsou na takovém stupni rozvoje, že tě chytnou a posadí do chládku. 
9. Nevypravujte své domácí nesnáze přátelům! 
„Víte o tom, že pan profesor byl včera opilý a že byl bit v hospodě, a když přišel domů, že ho paní nepustila do bytu a že se musel válet až do rána po chodbě? Vyprávěl mně to dnes,“ sděloval mně dobrý přítel pana profesora. Nezdržel jsem se a vypravoval jsem to dál, až to vědělo celé město. 
Ano, přátelé, tak se to má, když vypravujeme své domácí nesnáze svým druhům. Nedělejte to nikdy a zarytě mlčte o tom, co s vámi bylo včera. Jedině tak se vyhnete tomu, čemu se nevyhnul onen pan profesor. 
10. Nepomáhej, pokud pomoci žádající sám si může pomoci 
Znal jsem jednoho člověka, který, hraje karty, půjčoval peníze do karet tomu spoluhráči, který hrál proti němu, a strašně se pak divil, že musel prohrát, ačkoliv vyhrával.  
Rad pro život jest mnoho. Tyto jsou malou ukázkou toho, že můžete radit toho, kolik chcete, a že nikdy to nevyčerpáte. Jest to neskonale hluboká studnice moudrosti. Život se tu objevuje ve velmi vážné stránce. Každý člověk chce být mentorován a veden. Musíme člověka přitáhnout za límec k tištěné věci a přinutit ho, aby četl rady pro život. Musíme být vynalézaví ve svých radách, a potom můžeme být spokojení, že jsme nežili nadarmo a že jsme tisícům poradili, jak mají žít. 
Jaroslav Hašek, 1921
Host
 
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
4. 26-10-2006 18:52
 
Super!
Jéé tak tohle se mi vážně moc líbí :-) 
To začnu praktikovat taky.
Host
 
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( Pondělí, 13 srpen 2007 )