Jak vychovávat mladé vandaly
Napsal Zdeněk Macura   
Jak vychovávat mladé vandaly
 
Možná jste si někdy kladli otázku, jestli je vůbec možné vychovávat mladé vandaly, kteří jen tak bezdůvodně dělají nepořádek či ničí věci kolem. Začátkem srpna 2007 se mi stala zajímavá příhoda, o kterou bych se rád s ostatními podělil.

Bylo krátce po setmění, když jsem se procházel kolem sídliště Černý Most v Praze. V určité chvíli jsem se blížil ke dvojici mladíků, kteří byli v podnapilém stavu. Jakmile jsem byl od nich na pár kroků, jeden z nich vzal prázdnou láhev od piva a s radostí ji hodil na takovou malou zídku, čímž se láhev pohopitelně rozbila a na zídce a za ní bylo spoustu střepů. Myslím, že si ten mladík ani nevšiml, že jsem kousek od nich a všechno jsem viděl.
V první chvíli mě napadlo, že jim něco musím říct, ať to hned uklidí a podobně. Jenže ze zkušenosti vím, že tito kluci se mi můžou klidně vysmát a ještě by se do mě mohli pustit, proč se do nich pletu. A tak jsem vymyslel úplně něco jiného. Řekl jsem si, že půjdu, nic jim nebudu říkat a v klidu sám začnu sbírat ty střepy od piva. Když jsem začal střepy sbírat, jeden z těch mladíků se zeptal: "Co tam děláte, pane?". Odpověděl jsem: "Sbírám tady střepy, aby se někdo nepořezal". Dal jsem si záležet, aby v tónu mého hlasu nebyla cítit vyčitka nebo nějaké poučování. Řekl jsem to, jako by se nic nědělo, prostě v pohodě si sbírám střepy. Hned, když jsem to dořekl, stal se zázrak. Oba kluci začali nadšeně říkat: "Můžeme vám pomoci ?", "Já to budu sbírat s Vámi" atd. Začali hned nadšeně sbírat střepy, jako by byli na táboře vzorných skautů, jeden z nich se nabídl, že najde igelitku, do které to můžem dát, prostě se z nás stal tým vzorných občanů pečující o pořádek. Chovali se ke mě s úctou a respektem, jako bych byl jejich vážený táta. Poděkoval jsem jim, že jsou hodní, jak mi pomáhají. Pochopil jsem, že jejich nadšená ochota pomáhat byla způsobena tím, že jsem jim nic neříkal, nepoučoval jsem je, ale sám jsem šel beze slov příkladem.

Potom jsem se s nimi dal do řeči a zjistil jsem, že tihle kluci občas berou nějaké drogy. Říkali něco o pervitinu. Ptal jsem se jestli to stojí za to. Bohužel odpověděli, že ano. Pokusil jsem se jim vysvětlit, že je to slepá cesta a čím dřív na to přijdou, tím líp. Je mi jasné, že tito kluci možná ještě pár takových láhví ve slabé chvíli rozbijou, ale jsem si jist, že nezapomenou na zkušenost, že se člověk může chovat přesně obráceně a může z toho mít v konečném důsledku lepší pocit než je chvilková radost z rozbité sklenice.

Možná Vás také zajímá

  1. Zásady politika strany 4 VIZE
  2. 4 VIZE nabízí web zdarma
  3. Bydlení - právo na minimální přístřeší
  4. Reklama, která informuje, ano, reklama, která ovlivňuje, ne
  5. Vize pro Evropu - dobrovolná spolupráce

Přidat jako oblíbený (0) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 23472 | E-mail

Napište první komentář
RSS komentáře

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( Pondělí, 13 srpen 2007 )